Posílen znepokojivým soundtrackem ve stylu Tima Burtona, návrat Consuela Castiglioniho na milánskou ranvej s Marni pánské oblečení zachytilo trapný, dojemný styčný bod mezi chlapectvím a světem dospělých.
Velké límečky rozevláté přes volnočasové obleky, které by se daly vytrhnout ze strýcova prázdninového šatníku ze sedmdesátých let. Kalhoty, ať už volné nebo úzké, byly často příliš krátké – tím lepší bylo předvést mohutné melange ponožky a sandály. Několik modelů mrzutě svíralo kožené brašny, jako by byly spíše zvyklé na skateboardy.
Všechno to mělo naivní kouzlo, které bylo věrné Castiglioniho svérázné, retro zabarvené estetice. Přijala kódy pracovních oděvů, aby prozkoumala onu zemi nikoho mezi volným časem a kanceláří: zaměstnávala spoustu opravářsky modré Maytag nebo odstíny evokující uniformy ze sovětské éry; přidávání kapes na scvrklé blejzry a spojování rukávů na hranatých košilích.
Nechutné barvy, nemotorné tvary a občasné záblesky hlučných květinových potisků se nějak podařilo zgelovat, jako by říkaly: Geekové jsou v pořádku.
45,46542199,1859243