od NICK REMSEN
Dnešní noc znamenala významný krok ve vývoji Rag & Bone. Byla to první show na dráze, na které se designér a nyní jediný generální ředitel Marcus Wainwright uklonil sám. David Neville, se kterým Wainwright před 14 lety spoluzaložil label, odstoupil ze své pozice ve společnosti začátkem tohoto roku. Součástí večera byla také premiéra vůně Rag & Bone s osmi vůněmi, která přistála v polovině října.
Podobně jako v minulé sezóně byly v tandemu předvedeny pánské a dámské kolekce Rag & Bone’s Spring. Tentokrát se objevili v napjaté technické produkci, která obsahovala rozvětvené a pixelované projekce a partituru ukotvenou skladbou Thoma Yorkea. Zpočátku se set poněkud neslučoval s oblečením, alespoň na pánské straně – kromě těžké černé palety byla sestava relativně přímočará, i když možná o něco efektivnější a zaměřená na skate než de facto beat Rag & Bone. Ale Wainwright řekl něco, co přiměl pozorovatele k zamyšlení: „Je to o pokusu překroutit trochu klišoidní americké oblečení, ze kterého už každý možná trochu onemocněl. . . preppy, styl veslování. . . Chtěl jsem vidět, jak bychom ten nápad mohli překroutit."
To, co se projevilo, byl hybrid mezi pracovním a streetwearem, oplývajícím městskými základy, jako jsou froté tepláky a lo-fi černé kšiltovky s jemnými diamantovými logy, které Rag & Bone diskrétně používá. Wainwright řekl, že to všechno mluví s principy značky – krejčovství, užitkové oblečení, technické oblečení, vojenské oblečení – což se mu povedlo a občas se to povedlo, ale v jiných okamžicích se člověk musel divit: co to je, přesně, to zaručuje mých pár set dolarů za pár šusťákových kalhot nebo mikinu s výstřihem? Jaká je další pobídka vybrat si toto na přeplněném současném trhu? Některá pánská kolekce potřebovala víc chytit, víc přesvědčivý důvod, proč se za ní dostat.